V roce 2100 mají klimatologové na celém světě poprvé důvod k oslavě. Po desetiletích, kdy průměrné teploty pravidelně překonávaly rekordy měření, se zdá, že se tento trend začíná obracet. Změna klimatu je prozatím stabilizována díky opatřením přijatým v předchozích desetiletích. Masivní investice, správné zdanění, stanovení pravidel a regulace přispěly ke zvrácení trendu rostoucích socioekonomických nerovností. Zlepšila se také kvalita půdy a lesů, což přispělo k lepšímu zdraví, kvalitnějším potravinám a k tomu, že nikdo na světě netrpí hladem.

Světoví vědci vyvinuli několik způsobů, jak účinně odstraňovat CO2 z atmosféry. Podle předpovědí IPCC se nepodaří zvrátit růst globální teploty, pokud země nezačnou vedle dekarbonizace průmyslu investovat do způsobů, jak odstranit vypouštěné skleníkové plyny z atmosféry a trvale je ukládat pod zem. Díky technologickému vývoji je zachycování uhlíku udržitelné, levné a snadno reprodukovatelné. Země si od této technologie slibují, že z atmosféry odstraní 100 až 200 gigatun CO2. Stejnou pozornost věnují také ochraně lesů a divoké přírody, které budou tuto službu účinně plnit po staletí.

Celoživotní bojovnice za klimatickou spravedlnost oslavila své narozeniny s nejbližší rodinou na chatě ve Švédsku. Poté se však přesunula před budovu švédského parlamentu, kde na ni čekala veřejná oslava, kterou pro ni uspořádali její kolegové z klimatického hnutí. Ve veřejném projevu, který byl vysílán do celého světa, Greta vzpomněla na počátek svého úsilí, kdy jako šestnáctiletá školačka odmítla jít do školy a šla do švédského parlamentu s transparentem vyzývajícím k naléhavému řešení klimatické krize. Připomněla překážky, kterým musela čelit nejen při odvracení klimatické krize, ale také osobně při komunikaci s popírači změny klimatu, vedoucími představiteli podniků a vlád.

Na závěr jim poděkovala za jejich neúnavnou podporu a vytrvalost. S vážností a svým typickým varováním dodala: „Prozatím se nám podařilo odvrátit nejhorší. Lidstvo bylo dočasně zachráněno, ale to není konečné vítězství. Naší trvalou prioritou musí být také úsilí o ochranu planety Země. Musíme za něj bojovat, za nás, každý den, svými činy, občanskou angažovaností a bdělostí.

Poté, co Čína i USA úspěšně spustily do zkušebního provozu první dvě elektrárny na fúzní pohon, ohlásily i EU a Indie začátek výstavby nových výkonných reaktorů. Uběhlo 30 let od prvního pokusu, kdy se podařilo vytvořit reakci jaderné fúze, která vedla k čistému energetickému zisku (USA, Lawrence Livermore National Laboratory’s National Ignition Facility). Fúze dokáže poskytnout téměř neomezený, bezpečný a čistý zdroj energie bez emisí uhlíku. Spuštění elektráren přichází sice v době, kdy svět dosáhl uhlíkové neutrality, umožní však nahradit i poslední dosluhující jaderné elektrárny energií, která je mnohem bezpečnější a s výrazně nižší ekologickou zátěží. Jaderná fúze bude využita i pro provoz zařízení na stahování CO2 z atmosféry, což urychlí návrat ke globální teplotě pod oteplení nad hranicí 1,5 °C. Vývoj elektráren na fúzní pohon probíhal v mezinárodní spolupráci všech zmíněných zemí. Sdílení poznatků a mezinárodní podpora urychlily výzkum a realizaci průlomové technologie, která se před několika desítkami let zdála být utopií.

Oslava 1. ledna 2050 bude letos neobvyklá, protože bude znamenat začátek nové éry lidstva. Od této chvíle budou lidé na celé planetě společně slavit, aby se vypořádali s největší výzvou v dějinách lidstva a dosáhli globální uhlíkové neutrality. Během třiceti let si toto úsilí vyžádalo transformaci globální ekonomiky, transformaci průmyslu, informací, výroby energie a změnu životního stylu, zejména ve vyspělých zemích. Země a životní prostředí jsou zdravější a společné úsilí zmátlo lidi na celé planetě. Aby bylo dosaženo stanoveného cíle, musela být konkurence mezi jednotlivci a zeměmi nahrazena spoluprací. Globální teplota na Zemi sice ještě neklesá, ale začíná se stabilizovat. Důležité však je, že hodnota PPM uhlíku v atmosféře dlouhodobě klesá pod bezpečnou hranici 350.

V roce 2020 stál svět na počátku šestého masového vymírání druhů. Na rozdíl od předchozích ji nezpůsobil meteorit, sopečná erupce ani jiné přírodní faktory. Způsobila ji lidská činnost. Urbanizace, masivní odlesňování, průmyslové zemědělství, chov dobytka, spalování fosilních paliv, nadměrný rybolov, používání chemických postřiků a další lidské činnosti. Člověk drasticky ovlivnil téměř vše na planetě, proto se toto období označuje jako antropocén a nahradilo období holocénu, v němž se lidská civilizace postupně rozvíjela v dobrých klimatických podmínkách.

Když se Čína a USA dostaly na pokraj války kvůli roztržce v Jihočínském moři, došlo k významné dohodě o odzbrojení a snížení výdajů na zbrojení po celém světě. Tomuto kroku předcházel nejen velký mezinárodní tlak, ale také nespokojenost občanů obou zemí, kteří se důrazně postavili proti dalšímu zbrojení. Místo toho vyzvali k využití těchto zdrojů k dokončení přechodu na uhlíkově neutrální ekonomiku a ke zmírnění dopadů změny klimatu.

Sen mnoha ochránců přírody se stal skutečností. Po dlouhých bojích na lodích, v médiích, v soudních síních, konferenčních místnostech a před sídly podniků a přístavů se podařilo dosáhnout toho, že polovina mořské pobřežní oblasti je prohlášena za chráněnou. Od letošního roku je zde zakázán komerční rybolov. To jim dává čas na zotavení z brutálního decimování jejich populací v posledních sto letech. Mnoho druhů bylo vyhnáno na pokraj vyhynutí, což znamenalo nejen menší úlovky pro rybáře, které musely dotovat státy, ale také nucené stěhování mnoha lidí, kteří se dříve rybolovem živili. Tento smrtící trend se podařilo zastavit a odborníci tvrdí, že do dvaceti let se tyto oblasti budou opět pyšnit bohatou rybí populací, která umožní regulovaný, kontrolovaný a udržitelný rybolov.

V roce 2017 se 75 % rozlohy planety potýkalo s degradací půdy. Vědci předpovídají, že do roku 2050 by to mohlo být až 90 % v důsledku masivního odlesňování, přilehlého zemědělství, používání chemických látek, těžby zdrojů a urbanizace. Tento trend se zdál být nezvratný a měl způsobit migraci 750 milionů lidí, především ze subsaharské Afriky, Asie, Indie a Číny. Naštěstí se to podařilo zastavit. Přestalo se masivně kácet, vysazovaly se stromy a keře, změnilo se používání chemických látek v zemědělství, přestalo se orat a především si poměrně značná část obyvatel planety zvykla na rostlinnou stravu a omezila maso a masné výrobky. Významně pomohly také celosvětové iniciativy na ochranu, vytváření a využívání kompostu z bioodpadu produkovaného restauracemi a domácnostmi. Dříve hnily na skládkách nebo se pálily, ale od zavedení oběhového hospodářství, které funguje, se živiny z půdy začaly opět vracet do půdy.

Po desetiletích bojů za svá práva se původní obyvatelé dočkali nároku na zemi svých předků. OSN se dohodla se svými členskými státy na předání správy přírodních území Amazonie, Indonésie, sibiřské tajgy a dalších důležitých přírodních území do rukou potomků původních obyvatel. Ti mají za úkol starat se o území tak, aby bylo udržitelné, aby přispívaly k udržení a rozvoji druhové rozmanitosti, a aby toto území ukládalo do země uhlík z atmosféry. K tomuto bezprecedentnímu kroku přispělo odhalení, že za obrovskými požáry, které zničily velkou část uvedených území a měly na svědomí stovky mrtvých, stojí těžební a zemědělské společnosti. Ty se snažily využít spálené části lesů pro chov zvířat a těžbu vzácných kovů.

Nejbohatší lidé si ve velké míře kupují obrovské pozemky, kde si budují bunkry s vlastními adaptačními opatřeními vůči důsledkům klimatu. Oblíbené lokality jsou Nový Zéland a Kanada. Tento proces pojištění pro období největších krizí začal již před desetiletími, v tomto období se však majitelé do zmíněných bunkrů již skutečně stahují nastálo. Finanční a průmysloví magnáti se tak chrání nejen vůči následkům požárů, povodní, tornád a dalších výkyvů počasí, ale zároveň je to způsob jak uniknout hněvu občanů. Protože ti si už uvědomují, že žijí na sociálně rozdělené planetě, kde následky klimatické krize nedopadají na všechny stejně a povětšinou nejméně právě na ty národy a jednotlivce, kteří ji v největší míře způsobili.

Slovenský parlament na návrh vlády schválil zavedení již dříve schválené evropské daně z fosilních paliv. Daň se bude vztahovat na výrobky, jejichž používání je v přímém rozporu s klimatickými závazky. Konkrétní seznam produktů a služeb a výši daně si můžete prohlédnout v přehledové aplikaci slovenské finanční správy. Jedná se však především o automobily se spalovacími motory, fosilní paliva, letenky, masné výrobky, klimatizace, ale také o seskoky padákem, sportovní závody a nákladní automobily. Zvýšené výdaje na pořízení těchto výrobků a služeb jsou zase kompenzovány nižší daní na klimaticky neutrální výrobky. Patří mezi ně místní potraviny, jízdní kola, vlaková doprava, sudy na dešťovou vodu, nákup rostlin a stromů, ale také půjčovné za sportovní potřeby, závody na běžkách a místní agroturistiku.

Původně dobrovolnická iniciativa nabyla obrovských rozměrů, když se země ASEAN dohodly na společné podpoře výsadby a pěstování mangrovových porostů. Tyto stromy, respektive lesní společenstva, která mangrovy vytvářejí, nejsou ničím jiným než zázrakem. Nejenže ukládají uhlík z atmosféry a poskytují bezpečný prostor pro rozkvět rozmanitých druhů a živobytí lidem v jejich okolí, ale vytvářejí také přirozenou bariéru proti stoupající hladině moří a extrémním povětrnostním jevům v podobě bouří a tsunami. Vynikající výsledky inspirují k obnově mangrovových lesů také země Jižní a Střední Ameriky.

V druhé nejlidnatější zemi světa již nelze řídit auto se spalovacím motorem. Za posledních 15 let se Indii podařilo vybudovat infrastrukturu pro elektromobily, které jsou poháněny obnovitelnou energií, především solární a větrnou. K tomu přispěla i decentralizace energetické infrastruktury, která umožňuje, aby se na dodávkách elektřiny podíleli i malí výrobci. Součástí plánu byl také odkup automobilů se spalovacími motory státem za symbolickou cenu. V udržitelném průmyslu byly použity recyklované suroviny. Indie tak nejen významně přispěla k plnění svých klimatických závazků, ale podařilo se jí také vyřešit obrovský problém znečištění ovzduší, který každoročně způsoboval předčasná úmrtí milionů lidí.

Dvě průmyslové země se rozhodly řešit problém dekarbonizace ekonomiky zkrácením pracovního týdne při zachování stejných mezd zaměstnanců. Ze současných 35 hodin týdně budou zaměstnanci pracovat kratší dobu, což jim umožní věnovat se rodině, koníčkům a osobnímu životu. Zákonodárci očekávají nejen snížení emisí skleníkových plynů, ale také snížení dříve rostoucího psychického stresu, který odčerpává velké množství finančních prostředků ze systému zdravotní péče. Německý prezident prohlásil, že „zkrácením pracovní doby jsme přispěli k řešení dvou velkých výzev, a to klimatické krize a krize duševního zdraví“.

Symbolicky poslední automobil se spalovacím motorem sjel z výrobní linky v americkém Detroitu, kde byla v roce 1908 zahájena sériová výroba Modelu T. Transformace automobilového průmyslu a osobní dopravy však probíhá již deset let. Posledními automobily se spalovacími motory byly nákladní automobily. Osobní doprava je již celosvětově elektrifikována. Počet automobilů se ve srovnání s předchozím desetiletím výrazně snížil: vlastnit auto je ekonomicky nákladné a nepohodlné. Veřejná doprava na celém světě se zlepšila a individuální doprava má podobu systémů sdílení automobilů – malých, vzájemně propojených družstev a sociálních podniků. S přechodem na elektromotory a vodík mizí z pump benzin a nafta.

Unikátní přírodní bariéra, která vede v délce 8 000 km ze Senegalu do Džibutska, byla sice opožděna, ale přesto dokončena. Sto milionů hektarů znehodnocené půdy v jednom z nejnehostinnějších regionů bylo obnoveno, což umožnilo milionům lidí v Sahelu žít důstojně. To je nejen příspěvek ke snížení chudoby, migrace a nejistoty, ale také k boji proti změně klimatu, protože Velká zelená bariéra přispěje ke snížení množství CO2 v atmosféře o 250 milionů tun ročně. Panafrické hnutí 20 zemí, které za projektem stojí, získalo letos Nobelovu cenu za mír. Při přebírání ceny pronesl zástupce Mali dnes již legendární větu: „Afrika převzala svůj díl odpovědnosti, je načase, aby zbytek světa udělal totéž.

Daňové ráje byly v minulém století hojně využívaným způsobem, jak vyvézt finanční prostředky vytvořené v jedné zemi do jiné a vyhnout se příspěvkům na chod země, která tyto finance umožnila. Příkladem jsou miliardáři ze Silicon Valley, herci, členové královských rodin a sportovci. Daňové úniky těch nejbohatších vedly k tomu, že ti, kteří nejvíce přispěli k emisím skleníkových plynů, přispívali do státního rozpočtu jen málo a ten se potýkal s důsledky jejich jednání. Daňové ráje prohloubily socioekonomické nerovnosti, které vedly k masovým protestům a stávkám, a tím ovlivnily výsledky voleb ve všech zemích. Na jejich základě vznikl Globální pakt o daňových rájích pod vedením OSN, v němž se členské státy zavázaly zabránit využívání daňových rájů jako prostředku daňových úniků pro bohaté. Prostředky ve výši přibližně 500 miliard EUR ročně, které se takto získají do národních rozpočtů, budou podle dohody použity na podporu spravedlivé transformace průmyslových regionů na bezuhlíkové hospodářství po celém světě.

Tisíce dobrovolníků stráví poslední říjnový víkend v lesích, na polích a loukách. Jejich úkolem je nastartovat obnovu krajiny, která byla v minulém století zplundrována intenzivním zemědělstvím, těžbou dřeva a těžkým průmyslem. Dobrovolníci pomáhají lesníkům a zemědělcům s nezbytnými opatřeními: obnovují mokřady, vysazují stromy, budují hájovny, staví oplocenky, čistí lesní cesty a provádějí další práce potřebné pro krajinu. Tyto činnosti jsou důležité pro zmírnění dopadů změny klimatu, která se stále projevuje extrémním počasím, ať už jde o velké sucho nebo přívalové deště, které způsobují lokální záplavy a obrovské škody na majetku. Koordinátor celé akce v čele s Úřadem vlády ve večerních zprávách prohlásil: „Dopady klimatické krize jsou v naší zemi velmi vážné. Proto jsme se rozhodli nečekat a přizpůsobit naši drahocennou zemi jejím dopadům, jako je sucho, přívalové deště, silný vítr a vysoká vedra. Napravujeme tak chyby předchozích generací, které snížily schopnost přírody vyrovnat se s důsledky našeho jednání. Dnešní aktivita je však jen začátkem dlouhého a pravidelného procesu, kterého se budeme rádi účastnit.“

12. prosince v Paříži učinilo 12 nejrozvinutějších zemí symbolické a významné prohlášení, a to dvacet let po podpisu Pařížské dohody. Společně v něm prohlašují: „Éra materiálního růstu v našich zemích skončila. Vstupujeme do éry udržitelné společnosti založené na vzdělání, pečující ekonomice, zkrácené pracovní době a spolupráci namísto konkurence.“ Toto prohlášení bylo výsledkem dlouhodobé transformace společnosti. Státy tak symbolicky přijaly svou odpovědnost vůči zbytku světa za emise CO2, které byly vypouštěny od průmyslové revoluce a které byly způsobeny hromaděním bohatství a neudržitelně rostoucí hmotnou spotřebou.

Po bezprecedentních požárech na Sibiři a v Amazonii se Rada OSN pro bezpečnost klimatu rozhodla prohlásit tyto oblasti za místa kritického významu pro lidstvo, jejichž ochrana nemůže spočívat pouze na bedrech národních států. Vyzývá mírové síly OSN, aby je chránily. Pomohou chránit tyto kriticky důležité oblasti před nelegální těžbou dřeva, pytláctvím, žhářstvím a dalšími hrozbami. Mírové síly budou úzce spolupracovat s domorodým obyvatelstvem, které jim poskytne důležité know-how. Indonésie a Rusko se rozmístění mírových sil dlouho bránily, ale nakonec souhlasily s jejich nasazením výměnou za finanční a technologickou pomoc zbytku světa, zejména při přechodu na výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

USA zavedly dosud nejspravedlivější systém zdanění výrobků a služeb s vysokými emisemi. Jsou zdaněny přímo úměrně emisím, které vznikají nejen při výrobě výrobku, ale také při jeho používání. Peníze, které stát z takové daně získá, se rozdělí rovným dílem mezi všechny občany jako tzv. nepodmíněný klimatický příjem. Občané jsou spokojeni: daň nensížila jejich rodinný rozpočet, a pokud budou nakupovat a spotřebovávat zodpovědně a s ohledem na klima, ušetří ještě více peněz.

Region se silnou hornickou historií a historií silné závislosti na těžbě a spalování uhlí byl zvláštní komisí OSN uznán jako „modelový region pro spravedlivou transformaci“. Horná Nitra se stala příběhem úspěchu, protože se jí během pěti let podařilo nejen zavřít doly, ale také přeškolit pracovníky dolů, rekultivovat a napravit škody na životním prostředí a zvýšit atraktivitu regionu pro turisty a odborníky na energetiku. Právě oni se přijíždějí na Horní Nitru učit, jak realizovat spravedlivou transformaci uhelných regionů. V Inovačním a energetickém centru v Prievidzi se učí nejen lidé ze zahraničí, ale jejich know-how se využívá i na Slovensku při rozvoji infrastruktury a přechodu na klimatickou neutralitu.

Polsko uzavřelo uhelnou elektrárnu Bełchatów, která je největším producentem emisí CO2 v Evropské unii. Na nátlak veřejnosti bylo postupné uzavírání bloků urychleno (úplné uzavření bylo původně plánováno na roky 2040-45).Vlastník dolu, společnost PGE, tak činí nejen z ekologických důvodů – spalování polského hnědého uhlí je dlouhodobě ekonomicky neúnosné. Uzavření dolu přichází po rozsáhlé stávce zaměstnanců dolu, klimatických aktivistů a obyvatel regionu, kteří požadují jasný plán transformace. Zaměstnanci odmítli být vyjednávacím trumfem majitelů dolů a elektráren. Podobný krok učinilo i Německo, kde se vláda dohodla s majiteli uhelných dolů a elektráren na ukončení těžby a spalování uhlí před plánovaným termínem 2038. Rok 2033 tak bude rokem, kdy dva největší doly v Evropě ukončí těžbu.

Kostarika, země rozlohou a počtem obyvatel podobná Slovensku, dokázala po dobu deseti let nepřetržitě vyrábět elektřinu z čistě obnovitelných zdrojů. Stala se tak první zemí na světě, která tak učinila. Jejího příkladu následuje mnoho dalších zemí, včetně Slovenska, které rozvíjí vztahy s Kostarikou v rámci „klimatického partnerství“. Ten vytvořily menší země (Island, Norsko, Botswana, Nový Zéland, Nepál), které se snaží svým příkladem upozornit na řešení klimatické krize. Jejich cílem není okamžité 100% využití obnovitelných zdrojů energie, protože jsou si vědomy svých přírodních podmínek, ale postupné přibližování se tomuto cíli v rámci dlouhodobého plánu.

Novozélandská vláda pomáhá svým občanům přizpůsobit se skromnějšímu životnímu stylu: Pomocí mobilní aplikace, vzdělávacích videí, výuky ve školách nebo práce s veřejností prostřednictvím speciálně vyškolených asistentů a dobrovolníků komunikují s veřejností. Změnit dlouhodobé návyky není snadné. Po přechodném období se však občanům líbí. Zjednodušil se jim život a zároveň ušetřili spoustu zbytečných výdajů. Místo nadměrné spotřeby věnují svou energii kvalitnímu času s rodinou a přáteli, kultuře a vzdělávání. Botswana a nakonec i USA se tímto úspěšným programem inspirovaly. „V USA jsme v 60. letech minulého století spokojeně žili s poloviční spotřebou energie na obyvatele, než jakou jsme potřebovali v roce 2020. Dnes se opět vracíme k šetrnosti,“ prohlásil koordinátor programu v americkém státě Massachusetts. Evropské země o této možnosti intenzivně diskutují.

Evropská unie a její členské státy se společně zavázaly k ochraně včel, čmeláků a dalších opylovačů. Po masivním protestu, který vyvolala alarmující zpráva vědců o ohrožení včel a hrozbě následného kolapsu ekosystému s dopadem na potravinovou bezpečnost, se političtí představitelé dohodli na ochraně a podpoře opylovačů se zvláštním důrazem na včely. Členské státy dostaly doporučení a finanční prostředky na lepší hospodaření na loukách, polích, v lesích, hájích, ale také na opatření v městském prostředí. Monokultury v zemědělství i chemické postřiky v zájmu důležitých opylovačů nadobro skončily.

Ropa, plyn a uhlí budou nyní dražší. USA, Evropská unie, Čína a Rusko se dohodly na ukončení dotací na těžbu, spalování a průzkum ropy, uhlí a plynu. Fosilní paliva, která se v minulém století těšila obrovské státní podpoře, jsou nyní bez tržní podpory a nemohou konkurovat obnovitelným zdrojům energie, jako je větrná, solární, geotermální a vodní energie. Faktické ukončení dotací znamená konec dominance fosilních paliv a otevírá cestu k dekarbonizaci světového hospodářství.

Země Evropské unie zavedly radikální transformaci, která snížila množství odpadu, stimulovala kompostování a především zavedla legislativu pro předcházení vzniku odpadu. Odpovědnost se tak přesunula především na výrobce, kteří musí navrhovat výrobky tak, aby vydržely co nejdéle a aby v případě poruchy byly snadno vyměnitelné a modernizovatelné. Stavební odpad se využívá jako druhotná surovina a země také podporují místní zpracovatele materiálu a recyklátory. Výrobci produktů se podílejí na zajištění provozu tříděného sběru a druhotného zpracování odpadů. Platí zákaz skládkování a zvláštní pozornost je věnována elektronickému odpadu a kompostu.

Parlament a vládní návrh schválily zavedení evropské daně z fosilních paliv. Daň se dotkne výrobků, jejichž používání je v přímém rozporu se závazky v oblasti klimatu. Konkrétní seznam produktů a služeb a výši daně si můžete prohlédnout v přehledové aplikaci slovenské finanční správy. Jedná se však především o automobily se spalovacími motory, fosilní paliva, letenky, masné výrobky, klimatizace, ale také o seskoky padákem, sportovní závody a nákladní automobily. Zvýšené výdaje na pořízení těchto výrobků a služeb jsou zase kompenzovány nižší daní na klimaticky neutrální výrobky, jako jsou místní potraviny, jízdní kola, vlaková doprava, sudy na dešťovou vodu, nákup rostlin a stromů, stejně jako pronájem sportovních potřeb, závody na běžkách nebo místní agroturistika.

Přestože celosvětové emise skleníkových plynů začaly klesat, desetiletí trvající emise mají stále své dopady. Ekonomicky bohaté státy převzaly svou (nejen historickou) odpovědnost a přispívají významnými finančními částkami do Globálního klimatického fondu. Díky mezinárodnímu úsilí se daří předcházet nejhorším sociálním dopadům změny klimatu v podobě sucha, lesních požárů, neúrody a povodní, které ničí živobytí. Obyvatelé zemí postižených změnou klimatu mají zaručen zvláštní status klimatického migranta, který jim zaručuje bezpečné místo k životu v jiné zemi, dokud se situace v regionu nestabilizuje.

V rámci celoevropské iniciativy na ochranu divoké přírody se členské státy včetně Slovenska zavázaly podporovat biologickou rozmanitost tím, že určité části svého území ponechají bez zásahu člověka. V národních parcích a chráněných územích NATURA 2000 tak nebude možné kácet stromy, stavět cesty, lovit zvěř nebo stavebně zasahovat do krajiny. Tyto oblasti budou i nadále přístupné pro udržitelný cestovní ruch, ale jejich přidanou hodnotou bude možnost pozorovat, jak fungují přírodní procesy, pokud do nich člověk výrazně nezasahuje. Budou také sloužit jako živá laboratoř pro výzkumníky, kteří budou pozorovat, jak se přírodní procesy přizpůsobují změně klimatu, například pokud jde o druhové složení rostlin, stromů, ptáků a zvířat. Podobné kroky přijaly všechny země Evropské unie.

Ministerstvo financí se v rámci nové reformy daňového systému zabývalo zdaněním reklamy. Po mnoha letech byla zrušena možnost podniků zvýšit své výdaje zahrnutím výdajů na reklamu a snížit si o tuto částku daň. Nejenže od letošního roku nemohou tuto praxi uplatňovat, ale dokonce i firmy, jejichž reklamní aktivity jsou v přímém rozporu s klimatickými závazky (např. automobilky, rafinerie, letecké společnosti, plynové elektrárny), musí odvádět 40 % hodnoty své reklamy do speciálního klimatického fondu na obnovu Slovenska. Vláda si od tohoto opatření slibuje nejen zvýšení příjmů, ale také snížení emisí, které přispívají ke změně klimatu. Současně byla zřízena Etická komise pro greenwashing a postihování klamavé reklamy složená ze zástupců státní správy, neziskového sektoru, podnikatelské sféry a médií.

Další slovenské instituce se připojují ke Kanceláři prezidenta Slovenské republiky, která se zavázala v roce 2020 provozovat celý svůj úřad jako uhlíkově neutrální. V čele stojí Úřad vlády, ministerstva životního prostředí, zemědělství a financí. Ve druhé vlně následují nejen ministerstva a jejich instituce, ale i další složky místní samosprávy. Na Slovensku i ve světě se univerzity, kulturní instituce, jako jsou divadla, galerie a knihovny, snaží o uhlíkovou neutralitu. K uhlíkové neutralitě se jako instituce zavázal také Evropský parlament a instituce v zemích Evropy. Instalují se fotovoltaické panely, zelené střechy, snižuje se spotřeba energie, obnovují se zahrady, zateplují se budovy, přijímají se zásady ekologických kanceláří, minimalizují se lety a pořádají se školení o tom, jak být šetrný k životnímu prostředí.

Většina lyžařských středisek na Slovensku již třetí zimu po sobě neotevřela vleky. Pro příliš teplé zimy s absencí delšího období pod bodem mrazu na ně nebyly podmínky. Stovky lidí přišly o práci. Podobná situace je i v sousední České republice. Oblíbené lyžování se tak stalo sportem bohatých, kteří si mohou dovolit lyžování ve vysoce položených alpských střediscích či ve vzdálenějších destinacích. Ani v Alpách to není jako kdysi: v reakci na nedostatek přirozeného sněhu a mrazu se využívají technologické postupy, které dramaticky zvýšily ceny skipassů. Slovenský olympijský výbor a Slovenská lyžařská asociace vydaly důrazné stanovisko, že pokud bude oteplování pokračovat takto rychle, ze zimních disciplín se vytratí slovenští reprezentanti. Výrazně se snížil i počet světových lyžařských středisek, schopných zorganizovat olympijskou akci s dostatkem kvalitního sněhu.

Celosvětová iniciativa vedená britskými deníky The Guardian a The Phonm Penh Post nabrala na síle poté, co se k ní připojily vlivné televizní stanice. Ve zvláštním vysílání a vydání společně označily změnu klimatu za nejzávažnější problém lidstva a zároveň s lítostí přiznaly svůj podíl na nedostatečném pojmenování tohoto problému. Symbolicky na Den Země, 22. dubna, zveřejnili zprávu o finančních příjmech z reklamy za posledních 30 let od společností vyrábějících fosilní paliva a zavázali se odmítnout další financování od společností, které významně přispívají ke změně klimatu. V rámci opatření k nápravě a získání důvěry svých diváků zavádějí tato média speciální vysílání o změně klimatu a do předpovědí počasí zařazují informace o aktuálním množství oxidu uhličitého v atmosféře s vysvětlením, co můžeme jako spotřebitelé a občané dělat.

Po nejmasovějších celosvětových protestech v moderních dějinách připustili účastníci konference, že pokud se spravedlivá transformace nenastartuje ihned, postupující změnu klimatu již nebude možné zvrátit a všechny země světa utrpí obrovské škody. Právě proto navázali na Pařížskou dohodu z roku 2015 a tentokrát nastavili nejen lepší cíle, ale zavedli i sankční mechanismy pro země, které je nebudou plnit. Na monitorování a vyhodnocování plnění klimatických cílů byla vytvořena speciální komise, v níž jsou zástupci 15 států, včetně Slovenska. Komentátoři komisi nazývají „bezpečnostní radou pro klima“. Významný vliv na závazné cíle jako výsledek konference má i návrat Brazílie a USA k plnění Pařížské dohody. Konference je organizována v zemi, jejíž politiky mají výrazný dopad na celosvětové klima a která se po změně vlády v roce 2022 stala viditelným klimatickým lídrem. COP 30 tedy představuje politický obrat po sérii málo úspěšných konferencí, kde dominovaly lobbistické skupiny znečišťujícího průmyslu, čemuž nepomáhal ani výběr hostujících zemí, jejichž ekonomika je výrazně postavena na exportu a produkci fosilní energie.

Ústavní soud v Brně vydal přelomový rozsudek. Hromadná žaloba občanů na české státní orgány za nedostatečnou ochranu práv občanů zaručených ústavou a mezinárodními závazky v oblasti ochrany klimatu byla úspěšná. V důsledku rozhodnutí soudu musí česká vláda zastavit dotování projektů v oblasti fosilních paliv, udělování emisních povolenek největším znečišťovatelům a přehodnotit nastavení dotačních programů s ohledem na své ústavní a mezinárodní závazky. Klimatická žaloba v České republice je nyní jednou ze stovek dalších na celé planetě a podobná žaloba již v minulosti uspěla v Nizozemsku. Rozhodnutí soudu v České republice může mít pozitivní dopad i na Evropský soud pro lidská práva, na jehož rozhodnutí čekají mladí lidé z Portugalska. Podali žalobu na 33 evropských zemí kvůli obavám o jejich budoucnost v klimatické krizi.

Start nového školního roku se nesl ve znamení zelené obnovy. Stovky škol zavedly výuku o změně klimatu, snižují svou energetickou stopu, mnohé si na střechy nainstalovaly solární panely, dokončily zateplení a zakládají políčka, kde se žáci a studenti učí pěstovat zeleninu a kompostovat. Školní jídelny změnily své jídelníčky, na kterých sice ubylo maso, ale přibylo ovoce, zelenina a zdravé potraviny. Ve spolupráci s odborníky se vyškolili koordinátoři k udržitelnému rozvoji, kteří pomáhají tento proces na školách usnadňovat. Některé školy zašly dokonce tak daleko, že jejich žáci a žákyně se po skončení vyučování v rámci kroužků věnují vzdělávání dospělých v problematice změny klimatu.

Obliba energetických družstev celosvětově roste. Výroba energie se decentralizuje a dostává se do rukou malých vlastníků na úkor velkých státních nebo soukromých společností, a to i díky změnám v legislativě. Členové družstev a spotřebitelé energie mají přímou kontrolu nad formou výroby elektřiny a tepla. Díky tomu je výroba energie a tepla skutečně udržitelná. V zemích globálního Jihu se stává velmi populárním také model malých energetických družstev napojených na národní elektrickou síť. Kvalita života obyvatelstva se tak zlepšuje, ale ne na úkor rostoucích emisí CO2. Úkolem státu je vytvořit infrastrukturu pro přenos energie pomocí inteligentních technologií, známých také jako “ smart grids“.

Na Den Země se konal celosvětový „Teach-in“ – vzdělávací protest, při kterém bylo na jeden den zrušeno tradiční školní vyučování. Místo toho se vyučovalo a diskutovalo o problematice změny klimatu. Školení se konala nejen na základních, středních a vysokých školách, ale také v některých podnicích, které přerušily provoz, aby umožnily zaměstnancům a zaměstnavatelům diskutovat o klimatické krizi a jejích řešeních v rámci podniku. Mnoho vlád po celém světě se připojilo k tomuto tématu a věnovalo se klimatické krizi zvláštní zpravodajství ve státních televizích. Diskuse měly dopad na změnu životního stylu studentů, ovlivnění spotřebitelského chování v jejich rodinách a na změny ve výuce a řízení škol tak, aby byly udržitelnější, více spolupracující a více motivující. Ministři školství zúčastněných zemí prohlásili, že transformace, kterou musíme jako společnost provést, abychom mohli čelit klimatické krizi, vyžaduje úplnou proměnu myšlení, a ta začíná ve školách.

Za velkého zájmu médií a veřejnosti vytěžili horníci symbolicky poslední tunu uhlí. Dlouhodobě ekonomicky nerentabilní těžba uhlí a jeho následné spalování poškozovaly životní prostředí, snižovaly kvalitu života lidem v regionu a zatěžovaly státní rozpočet. Přibližně dva tisíce lidí zaměstnaných v dolech čeká v nejbližším období rekvalifikace, někteří půjdou do předčasného důchodu, další budou pracovat na rekultivaci životního prostředí nebo plynule přejdou do nástupnických firem. Tento významný krok měl obrovskou odezvu i ve světových médiích, protože Slovensko se stalo první zemí z bývalého východního bloku, která skončila s těžbou uhlí.

Slovenský parlament schválil klimatický zákon, který stanoví jasný plán snižování emisí a zejména systémy kontroly. Slovensko tak konečně začne plnit konkrétní cíle sdílené v rámci EU, ale také provede zemi spravedlivou a udržitelnou transformací společnosti. Cíle vytyčené v zákoně jsou kombinací jak dlouhodobých, tak krátkodobých opatření, která jsou nastavena pro každý sektor hospodářství. Za jejich neplnění je nyní možné vyvodit politickou odpovědnost. Slovensko tak nastoupilo na cestu precizně plánované a ambiciózní dekarbonizace. Schválení tohoto zákona je vnímáno pozitivně i v zahraničí – po období politické nestability jde o krok, kdy dílčí politické zájmy v parlamentu ustoupily odpovědnosti za budoucí generace.